Hledat
Článek

Kostní markery Roche pro lepší léčbu pacientů s osteoporózou

Břímě osteoporózy je významné a roste se stárnutím populace.

Osteoporóza je tiché onemocnění, při kterém je kostní metabolismus nevyvážený a kostní tkáň je odstraňována rychleji, než je nahrazována. To způsobuje zvyšování poréznosti a křehkosti kostí a zvyšuje se riziko zlomenin. Odhaduje se, že k osteoporotické zlomenině dochází každé 3 sekundy a celosvětově je osteoporózou postiženo více než 200 milionů žen.1 Se zvyšováním průměrné délky života a stárnutím populace neustále roste i podíl lidí s rizikem osteoporotických zlomenin.

Účinná léčba osteoporózy je k dispozici, ale existují překážky, které mohou úspěch léčby ohrozit.

Pacientům s diagnostikovanou osteoporózou bude obvykle předepsána léčba k prevenci úbytku kostní hmoty a zamezení osteoporotických zlomenin spolu se změnami životního stylu.2 Léčba osteoporózy je ve většině případů vysoce účinná při prevenci dalšího úbytku kostní hmoty a osteoporotických zlomenin a může snížit riziko zlomenin kyčle až o 40 %3 Existují však překážky, které mohou úspěch léčby ohrozit:

• Špatné dodržování terapie a malá vytrvalost4

Nedostatek vytrvalosti a nedodržování léčby osteoporózy je běžným a dobře známým problémem.4 Špatné dodržování může pramenit ze zapomínání, obav z vedlejších účinků léčby nebo z toho, že pacient nevidí výhody léčby. Dodržování a vytrvalost jsou zásadní, protože mají značný dopad na snížení rizika zlomenin a úmrtnost.5,6

• Neoptimální odpověď na léčbu7,8

I když se pacienti léčbě plně podřizují, může být v jejich případě léčba osteoporózy neúčinná. Neoptimální odpověď na léčbu může být způsobena existencí sekundární osteoporózy v důsledku určitých zdravotních problémů, nebo léčbami, které narušují kostní metabolismus, způsobují špatnou absorpci ve střevě nebo nedostatečnou hladinu 25-hydroxyvitamínu D (25 [OH] D) nebo vápníku.

Aminoterminální propeptid prokolagenu typu I (PINP) a karboxyterminální telopeptid kolagenu typu I (CTX) mohou pomoci sledovat odpověď na léčbu osteoporózy 6 a 3 měsíce po zahájení léčby.9-12

Standardním postupem pro hodnocení odpovědi na léčbu je provádění rutinní kontroly hustoty kostních minerálů každých 24 měsíců, protože k významným změnám hustoty kostních minerálů dochází v horizontu mnoha měsíců. To znamená, že potrvá 24 měsíců, než se dozvíte, zda pacient dodržuje léčbu a zda na léčbu účinně reaguje. Bylo by vhodné mít dřívější hodnocení reakce na léčbu. 

Dobrou zprávou je, že pacienti nemusí čekat 2 roky. Jednoduchý krevní test může poskytnout ujištění již po 3 měsících. Markery obnovy kostní hmoty (BTM) lze použít jako pomůcku při monitorování léčby osteoporózy mnohem dříve než nejběžněji používaný sken kostní denzity zvaný dvouenergetická rentgenová absorpciometrie (DXA).9-12 Ačkoli existuje mnoho kostních markerů, jeden marker resorpce kostí (CTX), a jeden marker tvorby kostí (PINP), byly doporučeny Mezinárodní federací pro klinickou chemii (IFCC) a Mezinárodní nadací pro osteoporózu (IOF) jako markery referenční.13 

Kompletní panel kostního metabolismu na jedné platformě pro lepší léčbu pacientů.

Testy kostních markerů Roche jsou důležitými diagnostickými pomůckami při hodnocení a léčbě osteoporózy a dalších onemocnění souvisejících s kostmi, které poskytují komplexnější obraz kostního metabolismu než samotná kostní minerální denzitometrie (BMD).

• B-Crosslaps (CTX)
Pomoc při hodnocení rychlosti kostní resorpce, sledování antiresorpčních terapií, jako jsou bisfosfonáty 

• PINP
Pomoc při hodnocení rychlosti tvorby kostí, monitorování terapie u pacientů s diagnostikovanou osteoporózou a Pagetovou chorobou

• Osteocalcin
Pomoc při hodnocení obnovy kostní hmoty, sledování antiresorpčních terapií při osteoporóze

• Vitamin D
Pomoc při posuzování dostatečnosti vitaminu D

• Paratyroidní hormon (PTH)
Diferenciální diagnostika hyperkalcémie/hypokalcémie hodnocením sekreční aktivity příštítných tělísek

Odkazy

 

  1. Johnell, O., & Kanis, J. A. (2006). An estimate of the worldwide prevalence and disability associated with osteoporotic fractures. Osteoporosis international, 17(12), 1726–1733.
  2. Cosman, F., De Beur, S. J., LeBoff, M. S., Lewiecki, E. M., Tanner, B., Randall, S., & Lindsay, R. (2014). Clinician’s guide to prevention and treatment of osteoporosis. Osteoporosis international, 25(10), 2359–2381.
  3. Kanis J.A., Burlet N., Cooper C., et al. (2008) European guidance for the diagnosis and management of osteoporosis in postmenopausal women. Osteoporos Int 19:399.
  4. Modi, A., Sajjan, S., & Gandhi, S. (2014). Challenges in implementing and maintaining osteoporosis therapy. International journal of women’s health 6, 759.
  5. Caro, J.J., Ishak, K.J., Huybrechts, K.F., Raggio, G., & Naujoks, C. (2004). The impact of compliance with osteoporosis therapy on fracture rates in actual practice. Osteoporosis International 15(12), 1003–1008.
  6. Center, J.R., Bliuc, D., Nguyen, N.D., Nguyen, T.V., & Eisman, J.A. (2011). Osteoporosis medication and reduced mortality risk in elderly women and men. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism 96(4), 1006–1014.
  7. Lewiecki, E.M., & Watts, N.B. (2008). Assessing response to osteoporosis therapy. Osteoporosis International 19(10), 1363–1368.
  8. Lewiecki, E.M. (2003). Nonresponders to osteoporosis therapy. Journal of Clinical Densitometry 6(4), 307–314.
  9. Naylor, K., & Eastell, R. (2012). Bone turnover markers: use in osteoporosis. Nature Reviews Rheumatology 8(7), 379.
  10. Delmas, P.D., Eastell, R., Garnero, P., Seibel, M. J., & Stepan, J. (2000). The use of biochemical markers of bone turnover in osteoporosis. Osteoporosis international, 11(18), S2–S17.
  11. Eastell, R., Pigott, T., Gossiel, F., Naylor, K.E., Walsh, J.S., & Peel, N.F. (2018). DIAGNOSIS OF ENDOCRINE DISEASE: Bone turnover markers: are they clinically useful?. European journal of endocrinology 178(1), R19–R31.
  12. Diez-Perez, A., Naylor, K.E., Abrahamsen, B., Agnusdei, D., Brandi, M.L., Cooper, C., & Hadji, P. (2017). International osteoporosis foundation and european calcified tissue society working group. Recommendations for the screening of adherence to oral bisphosphonates. Osteoporosis International, 28(3), 767–774.
  13. Vasikaran, S., Cooper, C., Eastell, R., Griesmacher, A., Morris, H.A., Trenti, T., & Kanis, J. A. (2011). International Osteoporosis Foundation and International Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine position on bone marker standards in osteoporosis. Clinical chemistry and laboratory medicine 49(8), 1271-1274.