Prevence infekcí při transplantacích
Transplantace celých orgánů, tkání nebo buněk dárce jsou často jedinou možností léčby. Transplantace zachraňují a prodlužují životy pacientů nebo dramaticky zlepšují jejich kvalitu. Komplikace způsobené infekcemi jsou hlavní příčinou nemocnosti i úmrtnosti po (orgánové) transplantaci.1 Zdrojem infekce může být sám dárce, anebo jde o oportunní posttransplantační infekce způsobené imunosupresivní léčbou příjemce.
Zatímco komplikace související s nepřijetím orgánu se daří držet pod kontrolou imunosupresivními léčivy, infekce znamenají skutečný problém u vnímavých pacientů.1 Hlavní podíl na infekcích přenášených transplantáty mají viry, jako jsou cytomegalovirus (CMV), BK virus (BKV), virus Epstein-Barrové (EBV), virus Herpes simplex (HSV) a lidský adenovirus (hADV). Infekce jsou zapříčiněny rovněž bakteriemi, jako mykobakterie, nebo houbami. Jedním z hlavních původců infekcí přenášených transplantátem je CMV, postihující kolem 60–100 % dospělých.2 Adenovirové infekce jsou významnou příčinou komplikací, jak u pacientů po transplantaci kmenových buněk, tak i orgánu. Po transplantaci může dojít obzvláště u dětí k reaktivaci latentního adenoviru, který může vyvolat infekce a odvržení štěpu, což vede k vysoké nemocnosti i úmrtnosti.3