Článek

Infekce přenášené transplantáty

Prevence infekcí při transplantacích 

 

Transplantace celých orgánů, tkání nebo buněk dárce jsou často jedinou možností léčby. Transplantace zachraňují a prodlužují životy pacientů nebo  dramaticky zlepšují jejich kvalitu. Komplikace způsobené infekcemi jsou hlavní příčinou nemocnosti i úmrtnosti po (orgánové) transplantaci.1 Zdrojem infekce může být sám dárce, anebo jde o oportunní posttransplantační infekce způsobené imunosupresivní léčbou příjemce.

 

Zatímco komplikace související s nepřijetím orgánu se daří držet pod kontrolou imunosupresivními léčivy, infekce znamenají skutečný problém u vnímavých pacientů.1 Hlavní podíl na infekcích přenášených transplantáty mají viry, jako jsou cytomegalovirus (CMV), BK virus (BKV), virus Epstein-Barrové (EBV), virus Herpes simplex (HSV) a lidský adenovirus (hADV). Infekce jsou zapříčiněny rovněž bakteriemi, jako mykobakterie, nebo houbami. Jedním z hlavních původců infekcí přenášených transplantátem je CMV, postihující kolem 60–100 % dospělých.2 Adenovirové infekce jsou významnou příčinou komplikací, jak u pacientů po transplantaci kmenových buněk, tak i orgánu.  Po transplantaci může dojít obzvláště u dětí k reaktivaci latentního adenoviru, který může vyvolat infekce a odvržení štěpu, což vede k vysoké nemocnosti i úmrtnosti.3

orgánový transplantát
statistika transplantací

http://www.transplant-observatory.org/ 4  Naposledy navštíveno: červen 2019.

V roce 2012 byla provedena miliontá transplantace krvetvorných kmenových buněk na světě.5 V roce 2013 bylo na celém světě provedeno více než 70 000 transplantací kmenových buněk.6

Protože některé viry v těle přežívají bez příznaků, většina lidí se zdravým imunitním systémem ani neví, že jsou infikováni. Správná diagnostika tedy může výrazně přispět k úspěchu celé transplantace.

V zajištění bezpečnosti transplantací proto hrají klíčovou úlohu spolehlivé testy diagnostiky in vitro (IVD) před i po transplantaci.

Společnost Roche vyvinula celé portfolio sérologických a molekulárních testů pro diagnostiku dárců a příjemců transplantátů.

Literatura

 

  1. Fishman JA. Infekce u příjemců transplantátů celých orgánů. The new England J of Medicine. 2007;357:2601-2614.

  2. Ghady H, Singh N. Virové infekce u příjemců transplantátů celých orgánů: aktualizace a přehled klasických. Curr. Opinion in Infectious Diseases. 2017; 30;6:579-588.

  3. Florescu a kol. Adenovirus u příjemců transplantátů celých orgánů: Směrnice platformy infekčních chorob Americké transplantační společnosti. The J of Clinical and Translational Research. 2019. https://doi.org/10.1111/ctr.13527

  4. http://www.transplant-observatory.org/ Naposledy navštíveno: červen 2019.

  5. https://www.wbmt.org/fileadmin/pdf/01_General/Press_release_final.pdf. Naposledy navštíveno: březen 2019.

  6. Baldomero H, Aljurf M, Zaidi SZA, a kol. 2018. Přibližování regionu východního Středomoří / Afriky v transplantacích krvetvorných kmenových buněk: srovnání s celosvětovými ukazateli a trendy v TKKB. Transplantace kostní dřeně. Doi: 10.1038/s41409-018-0275-5