Hepatitida B je potenciálně život ohrožující infekce jater způsobená virem hepatitidy B (HBV). Přenáší se kontaktem s krví nebo jinými tělesnými tekutinami infikované osoby.1
Toto onemocnění neodeznívá spontánně: U dospělých přibližně 5 % akutních infekcí přejde do chronického průběhu s různým stupněm závažnosti; u kojenců se rozvine chronická hepatitida B až v 90 % případů.1 Odhaduje se, že s infekcí HBV žije 257 milionů lidí. V roce 2015 vedla hepatitida B k 887 000 úmrtím, většinou na komplikace (včetně cirhózy a hepatocelulárního karcinomu).1
Antigen hepatitidy B e (HBeAg) je sekreční protein zpracovaný z prekurzorového proteinu, který se objevuje v séru jako výsledek proliferace HBV u akutní nebo chronické hepatitidy B. HBeAg je markerem replikace a infekčnosti HBV a jeho přítomnost je obvykle spojena s vyššími rychlostmi přenosu.2,3
Sérokonverze HBeAg na anti-HBe naznačuje konec aktivní virové replikace a je proto spojena s klinickým ústupem samoomezené hepatitidy B nebo remise během chronického onemocnění, což značí přechod z imunitně aktivní fáze onemocnění do stavu neaktivního nosiče.3-6
Test HBeAg je proto smysluplný ve spojení s testem anti-HBe pro sledování průběhu infekce HBV a účinku léčby chronické hepatitidy B. 3-6