Hepatitida B je potenciálně život ohrožující infekce jater způsobená virem hepatitidy B (HBV). Přenáší se kontaktem s krví nebo jinými tělesnými tekutinami infikované osoby.1
Toto onemocnění neodeznívá spontánně: U dospělých přibližně 5 % akutních infekcí přejde do chronického průběhu s různým stupněm závažnosti; u kojenců se rozvine chronická hepatitida B až v 90 % případů.1
Odhaduje se, že s infekcí HBV žije 257 milionů lidí. V roce 2015 vedla hepatitida B k 887 000 úmrtí, většinou na komplikace (včetně cirhózy a hepatocelulárního karcinomu).1 Trvalá ztráta HBsAg se sérokonverzí na anti-HBs nebo bez ní je spojena s úplnou imunitní kontrolou viru, ústupem aktivity chronické hepatitidy B (CHB) a zlepšeným dlouhodobým výsledkem.2-4
Za cíl funkční léčby CHB je nyní považována seroclearance HBsAg.5 Výsledkem je, že se nyní rutinně používá kvantifikace hladin HBsAg k monitorování přirozené progrese onemocnění a k predikci odpovědi na antivirovou léčbu u pacientů s CHB, kteří dostávají peginterferon alfa-2a a nukleosidové/nukleotidové analogy, a také během klinických studií nových terapeutik HBV.6-7
