Konečná diagnóza COVID-19 vyžaduje přímou detekci RNA SARS-CoV-2 technologií amplifikace nukleových kyselin (NAAT)21-23. Sérologické testy, které detekují protilátky proti SARS-CoV-2, mohou přispět k identifikaci osob, které byly v minulosti virem infikovány, a vyhodnocení míry vystavení viru v populaci. Tím mohou pomáhat při rozhodování o závádění, uplatňování nebo uvolňování omezujících opatření24.
Při infekci virem SARS-CoV-2 hostitel spustí imunitní reakci na virus, včetně tvorby specifických protilátek proti virovým antigenům. Protilátky IgM i IgG byly zjištěny už 5. den po vzniku symptomů25,26. Medián sérokonverze byl u protilátek IgM stanoven na 10.–13. den a na 12.–14. den u protilátek IgG27-29, přičemž maximální hodnoty jsou hlášeny ve 2.–3. týdnu pro IgM, ve 3.–6. týdnu pro IgG a ve 2. týdnu pro celkové protilátky25-31. Zatímco IgM zřejmě vymizí přibližně v 6.–7. týdnu32,33, bývá v této době zjišťována vysoká séropozitivita IgG25,32,33. Přestože v brzkém stádiu primární protilátkové reakce je do krve vylučována hlavně třída protilátek IgM, hladina a chronologické pořadí protilátek IgM a IgG se u SARS-CoV-2 zřejmě velmi liší. Protilátky IgM a IgG proti SARS-CoV-2 se často objevují současně a v některých případech bylo zjištěno, že IgG se objevily dřív než IgM, což omezuje diagnostickou účinnost26,27,29,34,35.
Po infekci nebo očkování se vazebná síla protilátek na antigeny v čase zvyšuje – tento proces se nazývá zrání afinity36. Protilátky s vysokou afinitou mohou vyvolat neutralizaci rozpoznáním a navázáním specifických virových epitopů37,38. Při infekci SARS-CoV-2 se protilátky cílící jak na spike protein, tak na nukleokapsidový protein korelující se silnou neutralizační reakcí tvoří už 9. den, což naznačuje, že sérokonverze může zajišťovat ochranu alespoň na omezenou dobu34,39-42.